Uhlovodíková rozpouštědla se obvykle získávají z ropných surovin a obsahují jednu nebo více tříd uhlovodíků (např. lineární, rozvětvené nebo cyklické alkany a aromáty).

Rozdíly mezi jednotlivými typy uhlovodíkových rozpouštědel vyplývají hlavně z různých tříd uhlovodíků v nich obsažených a z rozložení délky jejich uhlíkového řetězce. Rozložení délky uhlíkového řetězce závisí na cílovém destilačním rozmezí konečného produktu. Délky uhlíkového řetězce uhlovodíkových rozpouštědel obvykle představují úzké úseky délky uhlíkového řetězce uhlovodíků v rozmezí C5 až C20. V důsledku proměnlivosti složení výchozích materiálů splňují mnohá uhlovodíková rozpouštědla definici látky UVCB.

Hlavním procesem pro přeměnu ropných surovin na uhlovodíková rozpouštědla je kombinace různých zpracovatelských kroků, jež mohou zahrnovat destilaci suroviny, hydrogenační odsíření, hydrogenaci lehkých nebo těžkých ropných frakcí a rovněž destilaci a stripování lehkých složek.

Další podporu lze získat prostřednictvím Sdružení výrobců uhlovodíkových rozpouštědel (Hydrocarbon Solvent Producers Association, HSPA), odvětvové skupiny Evropské rady chemického průmyslu (CEFIC).