Jakmile sestavíte užší seznam alternativ, přistupte k porovnání možností a rozhodněte, která z nich by pro vaše použití byla nejvhodnější. Budete muset provést tato posouzení:

• posouzení nebezpečnosti a rizik,
• posouzení výkonu,
• posouzení ekonomické životaschopnosti,
• posouzení jiných dopadů.

Při porovnávání byste měli zvážit i širší dopady, jako je využití energie a zdrojů, odpad, recyklace nebo sociální dopad.

Mějte na paměti, že projekt nahrazení se nejlépe uskutečňuje v postupném a iterativním procesu. Musíte určit, které prvky posoudíte jako první a jak podrobně – o tom rozhodněte předem při stanovování rozsahu projektu nahrazení.

Po první analýze na vysoké úrovni se vraťte ke kritériím, která se jeví jako klíčová pro rozhodování, a proveďte důkladnější analýzu.

U chemických alternativ nezapomeňte posoudit jejich rizika (nebezpečnost a expozici). Ověřte, zda je agentura ECHA nebo členské státy EU mají na seznamu pro důkladnější přezkoumání – mohou se na ně vztahovat budoucí regulační opatření a určitě nechcete použít jako náhradu látku, která může být brzy označena jako látka vzbuzující obavy. Abyste získali ucelenou představu, využijte různé toxikologické databáze a modely expozice.

Navíc je kromě posuzování nebezpečnosti a rizik spojených s používáním alternativních látek důležité posoudit též výkon a ekonomickou životaschopnost. Můžete také využít experimentální metody návrhu, které vám umožní zkoumat několik proměnných současně. Na závěr doporučujeme v souvislosti s životním cyklem vzít v potaz případné kompromisy mezi možnostmi jednotlivých alternativ (např. nebezpečnost versus emise skleníkových plynů).