Standardní požadavky na informace

Chcete-li splnit své registrační povinnosti, musíte vyhovět minimálním standardním požadavkům na informace stanoveným v nařízení REACH. Tyto požadavky závisí na objemu látky, kterou vyrábíte nebo dovážíte do EU/EHP.

Určete příslušné požadavky na informace o vaší látce

Dodržujte obecné požadavky na informace pro všechny žadatele o registraci, včetně těch, které se týkají identifikace vaší látky a které jsou popsány v příloze VI nařízení REACH.
Dodržujte specifické požadavky na informace o nebezpečnosti, které jsou relevantní pro různá množstevní rozmezí uvedená v přílohách VII–X nařízení REACH. Upozorňujeme, že čím větší množství, tím více informací je vyžadováno.
V některých případech budete možná potřebovat informace důležité pro vyšší množstevní rozmezí, než je vaše registrované množstevní rozmezí, aby bylo zajištěno bezpečné používání vaší látky, např. pokud má mutagenní vlastnosti.

Fyzikálně-chemické vlastnosti:

Proveďte všechny nové zkoušky fyzikálně-chemické nebezpečnosti podle metod uvedených v nařízení CLP a v souladu s uznávaným systémem jakosti nebo v laboratořích, které splňují příslušnou uznávanou normu. Tím se zajistí, že výsledky budou odpovídat klasifikaci a označení podle nařízení CLP a že budou odpovídat příručce pro zkoušky a kritéria v rámci Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí.
Některé fyzikálně-chemické vlastnosti jsou propojeny s dalšími požadavky na informace. Ujistěte se, že informace obsažené v různých částech vaší dokumentace jsou konzistentní, a vysvětlete veškerá neočekávaná zjištění.

Toxikologické vlastnosti

Přílohy nařízení REACH se uplatňují postupně. Nejprve je třeba splnit požadavky přílohy VII (např. na zkoušky dráždivosti in vitro) a teprve poté je nutno zohlednit požadavky přílohy VIII (např. na zkoušky in vivo). Existují určité případy, kdy můžete provést zkoušku podle přílohy VIII také ke splnění požadavku podle přílohy VII. Pokud například vaše látka nemá toxické účinky, můžete nejprve provést 28denní studii toxicity po opakovaných dávkách (příloha VIII) a výsledky použít v rámci přístupu založeného na průkaznosti důkazů k dosažení požadované sledované vlastnosti akutní orální toxicity (příloha VII).
Potřebujete-li nové údaje o dráždivosti pro kůži a podráždění očí nebo o senzibilizaci kůže, musíte vždy začít zkouškami in vitro, a to bez ohledu na roční množství látky.

Mutagenita

Pro splnění požadavků bodu 8.4.2 přílohy VIII nařízení REACH musíte provést mikronukleární studii in vitro (OECD TG 487) a zahrnout dvě pozitivní kontrolní látky (tj. jeden známý klastogen a jeden známý aneugen). Pokud látka vyvolává zvýšení četnosti mikrojader, musíte provést druhé hodnocení pomocí techniky barvení centromer, abyste zjistili způsob(y) působení chromozomových aberací (tj. klastogenicitu a/nebo aneugenicitu). To je nezbytné k zajištění posouzení nebezpečnosti v rozsahu povoleném v rámci pokynů OECD pro zkoušky, zejména aby se zabránilo opomenutí aneugenicity.
Pokud získáte pozitivní výsledek v některém z pokusů in vitro (bod 8.4.1 přílohy VII nebo bod 8.4.2 či 8.4.3 přílohy VIII), musíte na něj navázat studií in vivo. Před zahájením zkoušek mutagenity na obratlovcích musíte předložit návrh zkoušek. Pokud nepovažujete následnou zkoušku in vivo za nutnou, musíte ve své dokumentaci uvést vědecky správné a dobře zdokumentované úpravy podle obecných pravidel pro úpravu uvedených v příloze XI s náležitým odůvodněním.
Musíte provést studii kombinující kometový test in vivo (metodický pokyn OECD TG 489) a zkoušku na přítomnost mikrojader in vivo (OECD TG 474), pokud:
- existuje obava z chromozomové aberace nebo byla zjištěna in vitro, ať už je spojena s obavou z genové mutace, nebo ne, a
- nejsou k dispozici žádné další dostatečné a vhodné údaje o genotoxicitě in vivo.
Tato kombinace je nutná pro vypracování vhodné studie pro určení nebezpečnosti i řízení rizik.
Tato kombinace snižuje počet testů a počet použitých zvířat, protože zvyšuje možnost detekce genotoxických látek v rámci jedné studie a zároveň zajišťuje informace o potenciálu látky vyvolat chromozomové aberace a/nebo genové mutace in vivo.
Mohou existovat důvody specifické pro danou látku, které by mohly odůvodnit odchylku od tohoto obecného přístupu, např.:
- pokud existuje jasný důkaz o tom, že látka a/nebo její metabolity nebudou systémově dostupné a nedostanou se do kostní dřeně, není mikronukleární zkouška in vivo (OECD TG 474) vhodná.
- U látek, které vykazují pouze aneugenní vlastnosti, by měla být namísto kombinované studie provedena mikronukleární zkouška in vivo (OECD TG 474), protože kometový test není vhodný k detekci aneugenů.
Při provádění mikronukleární zkoušky in vivo, ať už samostatně, nebo v kombinaci s kometovým testem in vivo, musíte zahrnout:
- druhé hodnocení pomocí techniky barvení centromer, pokud látka vyvolává zvýšení četnosti mikrojader (OECD TG 474) a způsob účinku látky na chromozomovou aberaci není znám,
- vhodný průzkum expozice cílové tkáně. Toho lze dosáhnout odběrem krevních vzorků ve vhodných časech a měřením plazmatických hladin látky a/nebo jejích metabolitů, pokud expozici nelze prokázat jinými prostředky, jak je popsáno v pokynu OECD TG 474. K závěru, že mikronukleární zkouška je jednoznačně negativní, je třeba prokázat expozici cílové tkáně.
To je nezbytné k zajištění posouzení nebezpečnosti v rozsahu povoleném v rámci pokynů OECD pro zkoušky, zejména aby se zabránilo opomenutí aneugenicity a aby se předešlo neprůkazným negativním zkouškám, které by mohly vést k dalším zbytečným zkouškám na zvířatech.
Možná budete muset provést studii genotoxicity zárodečných buněk (metody OECD TG 488 nebo TG 483) u látek vyráběných nebo dovážených v množství 100 tun nebo větším za rok (přílohy IX nebo X nařízení REACH), pokud:
- zkouška genotoxicity in vivo na somatických buňkách je pozitivní a
- ohledně mutagenity v zárodečných buňkách nelze učinit jednoznačný závěr.

Toxicita po opakovaných dávkách:

Při provádění zkoušky toxicity po opakovaných dávkách in vivo je nutné použít přiměřeně vysokou dávku podle příslušné metody OECD. Nahlédněte do doporučení agentury ECHA ohledně toho, jak zvolit dávku pro zkoušku toxicity po opakovaných dávkách.

Toxicita pro reprodukci:

Screeningová studie (metoda OECD TG 421 nebo TG 422), vyžadovaná v příloze VIII, nesplňuje požadavek na informace ohledně studie subchronické toxicity (90denní, metoda OECD TG 408) ani ohledně studie prenatální vývojové toxicity (metoda OECD TG 414) nebo rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci (metoda OECD TG 443).
Ke splnění standardních požadavků na informace o látce registrované pro množství 1 000 tun nebo více za rok (příloha X) musíte provést studie prenatální vývojové toxicity (metoda OECD TG 414) u dvou druhů. Podle metody OECD TG 414 je upřednostňovaným druhem hlodavců potkan a upřednostňovaným druhem nehlodavců králík. Považujete-li za relevantnější jiný druh, uveďte odůvodnění.
Podívejte se na technickou zprávu agentury ECHA o tom, jak identifikuje a vyvozuje koncepci rozšířené jednogenerační studie toxicity pro reprodukci. Najdete v ní zásadní zdroje informací pro definování koncepce této studie a spuštění samotné studie.
Při provádění zkoušky toxicity pro reprodukci in vivo je nutné použít vhodně vysokou dávku podle příslušné metody OECD. Nahlédněte do doporučení agentury ECHA ohledně toho, jak zvolit dávku pro zkoušku toxicity pro reprodukci.

Osud a cesty látky v životním prostředí:

Ve studiích biologického rozkladu se ujistěte, že mikrobiální inokulum není upraveno, jelikož to není akceptováno. Úpravou mikrobiálního inokula se rozumí skutečnost, že inokulum je před zahájením zkoušky biologického rozkladu v kontaktu se zkoušenou látkou. Za úpravu inokula není považováno provzdušňování a promývání minerálními médii.
Určete produkty rozkladu a náležitě je oznamte. Informace o degradačních produktech se získávají ze simulačních a/nebo hydrolýzních testů. Proveďte u těchto produktů další zkoušky, pokud mohou představovat riziko nebo se očekává, že jinak budou vzbuzovat mimořádné obavy, např. perzistentní, bioakumulativní a toxická látka (PBT) nebo vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní látka (vPvB).
Pro simulační zkoušky vody, půdy a sedimentu použijte doporučené metody OECD TG 307, 308 a 309. Simulační zkoušky čistírny odpadních vod (např. metody OECD TG 303 nebo 314) nejsou vhodné jako jediný zdroj informací k vyvození závěru, zda látka splňuje kritéria, aby byla považována za perzistentní / vysoce perzistentní.
Při posuzování perzistence a bioakumulace pro posouzení látek PBT/vPvB byste měli rovněž zvážit každou složku, nečistotu nebo přídatnou látku přítomnou v koncentraci 0,1 % nebo vyšší hmotnostních, nebo není-li to technicky proveditelné, v koncentracích tak nízkých, jak je technicky vyčíslitelné. Rovněž zvažte všechny relevantní produkty rozkladu/transformace, tj. alespoň ty, které byly zjištěny při koncentraci ≥ 10 % podávané dávky v jakémkoli čase odběru vzorků, nebo produkty, které se během studie neustále zvyšují, i když jejich koncentrace nepřesahují 10 % podávané dávky, což může naznačovat perzistenci. Případně odůvodněte, proč nejsou pro posouzení PBT/vPvB relevantní.
Při simulačních zkouškách v povrchových vodách, sedimentech a půdě může být významná tvorba neextrahovatelných reziduí. Celková hodnota neextrahovatelných reziduí se automaticky považuje za nerozloženou látku. Je-li to rozumně odůvodněno a prokázáno analyticky, může být určitá část neextrahovatelných reziduí odlišena a kvantifikována jako nevratně vázaná látka nebo jako látka rozložená na biogenní neextrahovatelná rezidua. Takové frakce by bylo možné při výpočtu poločasu rozkladu považovat za odstraněné (pokyny agentury ECHA R.11.4.1.1.3). Kvantifikujte neextrahovatelná rezidua vytvořená při simulačních zkouškách v povrchových vodách, sedimentech a půdě a oznamte výsledky, včetně vědeckého zdůvodnění použitých extrakčních postupů a rozpouštědel.
Upřednostňovanou zkouškou bioakumulace je bioakumulace v rybách: expozice ve vodním prostředí a v potravě (metoda EU C.13 / metoda OECD TG 305). Zkoušku expozice ve vodním prostředí (metoda OECD TG 305-I) musíte provést, pokud nelze prokázat, že to není technicky možné. Pokud zdůvodníte a doložíte, že zkouška prostřednictvím expozice ve vodním prostředí není technicky možná, můžete provést studii za použití expozice v potravě (OECD 305-III).

Ekotoxikologické vlastnosti

Pro zkoumání chronické toxicity u ryb použijte doporučenou zkoušku toxicity u ryb v raných vývojových stadiích (metoda OECD TG 210). Zkouška zahrnuje několik stadií života ryb od právě oplodněného vajíčka přes jeho vylíhnutí až po raná stadia růstu a je vhodná ke zkoumání potenciálních toxických účinků látek, které podle očekávání mají způsobovat účinky po delší dobu expozice nebo které k dosažení stálého stavu vyžadují delší dobu.
Zkoušku OECD TG 204 (zkoušku dlouhodobé toxicity u ryb: 14denní studie) nelze pokládat za vhodnou zkoušku dlouhodobé toxicity. Tato studie je považována za studii dlouhodobé toxicity, v rámci které je hlavní zkoumanou sledovanou vlastností úmrtnost ryb.
Informace o akutní toxicitě pro vodní prostředí (vyžadované v přílohách VII a VIII nařízení REACH) jsou nezbytné pro klasifikaci podle nařízení CLP pro vodní prostředí, konkrétně pro odvození multiplikačního faktoru. Nařízení CLP zahrnuje kategorie akutního i chronického nebezpečí pro vodní prostředí a v rámci této třídy nebezpečnosti musíte posoudit obě tyto kategorie.
Studie chronické toxicity se používají pro klasifikaci chronické toxicity pro vodní prostředí a jsou vyžadovány pro látky registrované v množství 100–1 000 t/rok (příloha IX nařízení REACH). Tyto testy jsou důležité zejména pro špatně rozpustné látky, které by v krátkodobé studii nemusely dosáhnout rovnováhy. Požadavek na dlouhodobé studie je proto u špatně rozpustných látek uveden již v příloze VII (Daphnia) a v příloze VIII (ryby) nařízení REACH.
K předpovědi toxicity u suchozemských organismů použijte metodu rovnovážné distribuce pouze tehdy, pokud jsou účinky pozorovány ve zkouškách toxicity pro vodní prostředí. Pokud při zkouškách toxicity pro vodní prostředí nejsou prokázány účinky látky, nelze tuto metodu použít.
Vnitřní vlastnosti chemických látek u půdních mikroorganismů nejsou řešeny extrapolační metodou rovnovážné distribuce a na požadavek na informace podle oddílu 9.4.2 přílohy IX se nevztahuje potenciální možnost úprav podle oddílu 9.4 přílohy IX. Zkouška přeměny dusíku (zkouška OECD TG 216) je považována za dostatečnou ke splnění požadavků na informace u účinků na půdní mikroorganismy (oddíl 9.4.2 přílohy IX) u většiny chemických látek, které nejsou agrochemickými látkami. U agrochemických látek je zapotřebí použít zkoušku OECD TG 217.
U látek, které mají vysoký potenciál uvolňovat se do půdy nebo které jsou velmi perzistentní (log K_ow > 5 nebo DT50 > 180 dnů nebo při absenci DT50 je látka považována za látku, která není snadno biologicky rozložitelná), je místo krátkodobé zkoušky zapotřebí dlouhodobá zkouška toxicity pro suchozemské prostředí podle přílohy X, i když je látka registrována podle přílohy IX (100–1 000 tun za rok).

Otázky týkající se návrhu studie pro testování toxicity pro vodní prostředí

Uveďte odpovídající informace o fyzikálně-chemických vlastnostech a vlastnostech týkajících se osudu zkoušeného materiálu v životním prostředí. V případě potřeby se řiďte specifickými požadavky na látky, které lze obtížně zkoušet (pokyny OECD č. 23 ke zkouškám toxicity pro vodní prostředí u chemických látek ve vodní fázi, jejichž zkoušení je obtížné).
U všech studií vodního prostředí zajistěte vždy spolehlivé analytické monitorování koncentrací expozice.
U některých látek může být obtížné dosáhnout a udržet požadované koncentrace expozice. Musíte sledovat zkušební koncentrace své látky po celou dobu trvání expozice a uvést výsledky. Pokud není možné prokázat stálost koncentrací expozice, tj. naměřené koncentrace nejsou v rozmezí 80–120 % nominálních koncentrací, musíte vykázat účinnou koncentraci na základě naměřených hodnot.
Pro vícesložkové látky nebo látky UVCB, které obsahují složky s různými vlastnostmi, např. s širokou škálou rozpustnosti ve vodě, použijte jednu z vhodných metod pro zkoušení toxicity pro vodní prostředí popsaných v pokynech OECD č. 23.

Úpravy zkoušek chronické toxicity pro vodní prostředí podle přílohy IX nařízení REACH:

Můžete být požádáni o provedení zkoušek dlouhodobější toxicity u ryb, které přesahují rámec zkoušek popsaných ve sloupci 1 přílohy IX. To vychází z rozhodnutí odvolacího senátu (A-011-2018) ze dne 4. května 2020, které uvádí, že posouzení chemické bezpečnosti podle přílohy IX nařízení REACH (sloupce 2 oddílu 9.1) žadatelé o registraci nemohou vynechat informace o chronické toxicitě u ryb ve sloupci 1. Naopak je nutné toto rozhodnutí chápat jako podnět k předložení dalších informací o chronické toxicitě pro vodní prostředí, jestliže jsou na základě posouzení chemické bezpečnosti podle přílohy I takové informace zapotřebí. V závislosti na vlastnostech látky mohou být kromě zkoušek popsaných ve sloupci 1 přílohy IX vyžadovány další zkoušky chronické toxicity u ryb.
V situacích, kdy nedochází k expozici nebo je tato expozice tak nízká, že další informace o nebezpečnosti nepovedou ke zlepšení řízení rizik, můžete použít úpravy na základě expozice (oddíl 3 přílohy XI; Pokyny agentury ECHA R.5). Nezapomeňte jasně definovat a zdůvodnit právní základ takové úpravy, tj. oddíl 3.2 písm. a) a/nebo b) a/nebo c) přílohy XI). Žadatelé o registraci musí poskytnout odpovídající odůvodnění a dokumentaci na základě důkladného a přesného posouzení expozice v souladu s oddílem 5 přílohy I nařízení REACH a musí splňovat kritéria uvedená pro nárokovaný typ úprav na základě expozice. V odůvodnění musí být zohledněny všechny fáze životního cyklu látky (včetně životnosti předmětu, pokud je to důležité, a fáze odpadu).
Rozhodnutí odvolacího senátu ve věci A-011-2018 má přednost před doporučením obsaženým v pokynech agentury ECHA. V důsledku toho informace o toxicitě pro vodní prostředí popsané v Pokynech agentury ECHA k požadavkům na informace a posuzování chemické bezpečnosti v souvislosti s použitím sloupce 2 oddílu 9.1 přílohy IX nařízení REACH jako výjimka z požadavku na informace podle sloupce 1 již nejsou platné. Na podzim roku 2023 se předpokládá vydání revidovaných pokynů, v nichž bude uvedeno, že posouzení chemické bezpečnosti již není možné přizpůsobit zkouškám uvedeným ve sloupci 1.

Úpravy zkoušek rozkladu podle přílohy IX nařízení REACH:

Příloha IX nařízení REACH (sloupec 2 oddílu 9.2) neumožňuje vynechat informace o rozkladu ve sloupci 1. Naopak je podnětem k předložení dalších informací o rozkladu, jestliže jsou na základě posouzení chemické bezpečnosti podle přílohy I takové informace zapotřebí. To znamená, že informace o rozkladu popsané v Pokynech agentury ECHA k požadavkům na informace a posuzování chemické bezpečnosti v souvislosti se sloupcem 2 oddílu 9.2 přílohy IX nařízení REACH nejsou jako výjimka z požadavku na informace podle sloupce 1 platné.
Platí konkrétní pravidla pro úpravy uvedená ve sloupci 2 oddílů 9.2.1.2–4 a oddílu 9.2.3 přílohy IX a obecná pravidla přílohy XI. U každé úpravy musíte jasně definovat a odůvodnit právní základ a poskytnout odpovídající odůvodnění a dokumentaci podporující použitou úpravu. Úpravu podle oddílu 3.2 písm. a) přílohy XI nelze použít pro (potenciální nebo známé) látky PBT/vPvB. Je tomu tak proto, že nelze stanovit „bezpečnou“ úroveň koncentrace v životním prostředí za použití aktuálně dostupných metod s dostatečnou spolehlivostí na to, aby bylo možné kvantitativně určit přijatelné riziko (oddíl 4.0.1 přílohy I, pokyny agentury ECHA R.11.1).
Agentura ECHA doporučuje zahájit zkoušky simulací v povrchových vodách (tj. metoda OECD TG 309), je-li to technicky proveditelné. Rovněž by bylo možné zvážit jako první zkoušky v půdě nebo sedimentu na základě úvah o expozici (např. očekává se přímé uvolňování do specifických složek životního prostředí) nebo, pokud jsou k dispozici poznatky o perzistenci látky ve specifických složkách životního prostředí a/nebo to odráží nejhorší případ potenciálu perzistence dané látky.
Pokud látka splňuje kritéria pro perzistentní nebo vysoce perzistentní látku (podle přílohy XIII nařízení REACH) v jedné složce životního prostředí (při zahájení zkoušek od nejvíce relevantní složky, jak je popsáno výše), není obvykle nutné provádět další zkoušky v jiných složkách životního prostředí.
Obecně nelze výsledky jedné studie simulace rozkladu přímo extrapolovat na jiné složky životního prostředí (pokyny R.11). Pokud se tedy u první zkoušené složky životního prostředí dospěje k závěru, že látka „není perzistentní“, je nutné získat další údaje z jiných složek životního prostředí.
U látek obsahujících více složek, nečistot a/nebo přídatných látek může být nutné vycházet při výběru vhodného zkoušeného materiálu (složky / frakce složek / celá látka) ze zásad a přístupů popsaných v oddíle R.11.4.2.2. pokynů agentury ECHA R.11.
Při zkouškách simulace rozkladu v půdě a sedimentu se látka považuje za látku s vysokým potenciálem pro adsorpci na půdu nebo sediment, jestliže:
- log K_oc ≥ 4,
- log K_ow ≥ 4 a/nebo je látka ionizovatelná (při pH 4–9) a/nebo povrchově aktivní (výchozí nastavení, pokud není prokázáno log K_oc < 4 prostřednictvím vhodné šaržovité rovnovážné zkoušky za použití náležitých vzorků půdy a/nebo sedimentu).